III. (závěr)

Třetí a poslední zprávu z gamblerské cesty píšu z pohodlí domova, kde zpravidla nic nebliká a kde není nutné sedět u jediného stolu. Bylo to fajn, ale domů jsem se těšil. I když se k realitě jako vždycky chovám jenom platonicky, neměl bych ji zanedbávat. Kromě toho jsem ve Vegas nebyl naposled.

UFC ve mě zanechalo mírně rozporuplné dojmy. Přestože jsme měli jedny z levnějších lístků, do klece bylo vidět docela dobře. Ne však tak dobře jako na obří obrazovky rozmístěné po aréně. Naprostá většina diváků tak platí za zápasy naživo, ale sleduje je zprostředkovaně. Alespoň atmosféra zůstává originální.

V hledišti měli díky návratu Andersona Silvy převahu Brazilci (MMA je v Brazílii jedním z vůbec nejpopulárnějších sportů), a tak jsme si mohli užít poslechu chorálů jako je "Uh, vai morrer!" (Uh, zemřeš!). Na kartě bylo devět Brazilců a osm z nich slavilo vítězství. Více jich být ani nemohlo, takže fanoušci měli ke zpěvu dobré důvody.

Vyzdvihl bych Thalese Leitese, který mě potěšil jak arm-triangle chokem, předvedeným poté, co byl v prvním kole málem knockoutován, tak výběrem nástupní písně. Blížit se ke kleci za zvuku Marleyho Three Little Birds (Don`t worry about a thing, `Cause every little thing gonna be alright...) má něco do sebe.

Musím říct, že přihlouplé skandování mi bylo mnohem příjemnější než hlášky, o které se místní komici co chvíli potřebovali podělit. I když některé zápasy nebyly z nejzábavnějších, hesla jako "C`mon ladies! Let`s fight girls! You`re wasting everybody`s time!" mi připadala trapná. Zvlášť od tlouštíků v kravatě.

S main eventem se atmosféra v hledišti změnila. Už při nástupu zápasníků byla hala protkána světly fotoaparátů a samozřejmě na nohou. Dokonce i ringgirls se u klece stavěly na špičky, aby si vyfotily hvězdy MMA. Anderson měl celý pětadvacetiminutový zápas převahu, i když jen mírnou. O mou zábavu se však staral spíše můj oblíbený Nick Diaz (kdo by neměl rád huliče se sociální fobií).

Když menší Diaz tváří v tvář jednomu z nejlepších zápasníků historie spouštěl ruce, otáčel se a roztodivně provokoval, bouřil jsem. Nebylo to sice sportovní, ale zesměšňování soupeřů je typické právě pro Andersona a vtělení úsloví "dráždit kobru bosou nohou" se prostě nevidí každý den. Posuďte sami.

Anderson slavil po hororové zlomenině nohy úspěšný návrat, Diaz se navzdory předpokladům držel a pojistil si přízeň fanoušků. Všichni jsou vítězové, zdálo se.

Když jsem při poslední pokerové session zvedl k oči k jedné z okolních obrazovek, nepodařilo se mi zadržet smích. "Anderson Silva tested positive for anabolic steroids. Nick Diaz tested positive for marijuana metobolites."

Jestli se nepletu, věnovali jsme neděli pokeru, od kterého jsme si zbylé tři dny plánovali odpočinout. Cílem pondělní výpravy byla elektrárna Hoover Dam. Majestátní stavba v pěkném, ale už známém prostředí pouště a hor na hranici Nevady s Arizonou. Kluci byli spokojení a ani mně ji nevadilo vidět, jen bych kvůli tomu nemusel cestovat. Nemůžu být nadšen ze všeho.

Večer jsme se chystali shlédnout nějaké to vyšší umění, ale neuměle jsme se na tip zeptali gentlemana, co má na starost přidělování taxíků. "We just wanna drink beer, talk and watch the show. It doesn`t have to be too intense." Tak nějak se vyjádřil Lukáš. Byli nám doporučeny asi tři podniky, vybrali jsme si "Crazy Horse III". Záhy se ukázalo, že nejde o striptýz.

Kdepak, nešlo ani o bordel. Tzv. Gentlemen`s Club tu funguje odlišným způsobem. Zaplatíte vstup, dáte si drink a sotva se usadíte, sedí na vás spoře oděná dívka. V mém případě černoška s bičíkem. Samozřejmě je jak cukrkandl, potřebuje vás dostat do vhodné nálady. Za příplatek se o vás bude při tanci na klíně třít intenzivněji než dosud nebo se vám předvede na blízkém pódiu. Za výrazně vyšší příplatek si vás pak odvede dozadu, kde s vámi... nesouloží. Pouze se o vás tře, jak se jeden z nás přesvědčil. Sex prý není možný (volně přeloženo je výrazně dražší než asi 150 dolarů, které odvážlivec investoval).

Dává to smysl, o zákazníky není nouze a holky si vydělají desítky dolarů za hodinu i bez přímé prostituce, která je v Nevadě ilegální. Za ochotu nechat si podnik doporučit dostal každý z nás barový voucher v hodnotě dvaceti dolarů. Původně jsem pít nechtěl, a tak jsem začal kolou. Hádáte správně, stála právě dvacet dolarů. Dvojitá vodka s džusem pak dvacet jedna, zákazníka je třeba trochu popostrčit.

První parta holek nás opustila, a tak jsme se pustili do sdílení dojmů. Klábosení nám však znovu a znovu narušovaly další čety dívek. Snažili jsme se odolávat, ale když k vám ze zálohy tisknou vnady, není to žádná legrace. V zájmu zachování zbytku obsahů našich peněženek jsme se dali na ústup.

Požádali jsme taxikáře, ať nás hodí někam, kde si budeme moci dát pivko. Jen tak, bez dalších příležitostí. Vyhověl nám, ale do Pubu nás na rozdíl od kasín a Gentlemen`s Clubu bez pasu nepustili. Co už. Lednička je zásobovaná a zítra je taky den.

A nezačínal vůbec špatně. Vyrazili jsme k Stratosphere - 350m vysoké věži, na níž je umístěno několik pouťových atrakcí. Rotovali jsme nad hlubinou betonové džungle a byli vystřeleni na samotnou špičku věže, abychom při následném pádu vyzkoušeli krátký, ale omamný pocit beztíže. Znamenité.

Cestou zpět jsem si v obchodu se suvenýry pořídil pár magnetů s citáty (Happiness is nothing more than good health and a bad memory) a zasmál se u cedule, kterou místní žebrák lákal milodary. "My girlfriend is locked in a public bathroom. Need 50¢!" Legraci bych byl ocenil, ale viděl jsem ji skrz okénko auta. Zdálo se, že jsem autora potěšil alespoň svým smíchem.

Po odpoledních nákupech se kluci chystali na Cirque du Soleil. Nemám nic proti baletu ani artistům, každej jsme nějakej a jak říká James Cole, nejvíc nenáviděj ti, co to nejvíc chtěj. Jen bych se tam asi nudil, a tak jsem raději začal s balením kufru. Tušil jsem, že to nebude snadné.

S vypětím sil jsem do něj nacpal téměř vše potřebné a zbytek vyhodil. Uklidili jsme to nejnutnější a vyrazili směrem letiště. U odbavení mě čekalo nepříjemné překvapení, váhový limit pro zavazadla není dvacet pět, ale jen dvacet tři kg, a tak se musím kila zbavit. Lukáš byl naštěstí tak laskav, že mé tequilly vyměnil za jeho džíny a oba jsme se tak těsně vešli do limitu. Uf.

Cesta domů proběhla ve znamení praní špinavého prádla, Kunderovy Nesmrtelnosti a Breaking Bad. Zvlášť dvanáctihodonový let mezi Salt Lake City a Paříží jsem si užil. Přímo z vídeňského letiště jsem pak s minimem čekáním vyrazil se Student Agency do Prahy, kde jsem vystoupil deset minut od domova.


Pokerové shrnutí:

Turnaje i Cashka mají ve Vegas nižší úroveň než v ČR a jsou dobře porazitelné.

U stolu s třísetdolarovým buyinem bývá tak jeden celkem dobrý soupeř a v 125 dolarovém turnaji s desítkami hráčů jich také většinou nebude víc než několik. V těch dražších už ano, ale většina soupeřů zůstává slabá.

Na cashce je klíčové rozlišovat soupeře:

Myšák - Hraje málo rukou. Pokud jako několikátý nelimpuje, hraje (raiseuje) jen dobré handy. Téměř neblufuje, když vás postflop raisne, overpair zpravidla nestačí. Může být středního věku, ale i mladý s kšiltovkou a sluchátky.

Klidný důchodce/kyně - Preflop loose calluje, může mít leccos. Široce calluje i po flopu, na riveru vzdává. Neblufuje. Pokud vás raisne, overpair nestačí ani náhodou. Bez snahy o legraci by je bylo možné nazvat i jednoduše dopláceči. Platí však, že většina vegasských doplácečů je důchodového věku.

Žena - Příliš se neliší od klidného důchodce, s rozdílem že silné ruce preflop většinou silně betuje a ve velkých sázkách pokračuje i po flopu.

Kravaťák - Manažer, co se přišel odreagovat. Většinou nedoplácí preflop tak loose jako důchodce a postflop je schopný nesmyslných drahých blufů. O tom ten poker přece je... Hůře čitelný, ale výnosný soupeř. Na vyšším limitu už může být i nepříjemný.

Nevyzpytatelný děd - Typický kšiltovkou Harley Davidson, brýlemi s filtrem, plnovousem, hláškami a širokým úsměvem. Hraje podobně jako klidný důchodce, ale občas je schopný překvapivých blufů a proto je mnohem nepříjemnějším soupeřem.

Regular - Většinou podobného vzezření jako mladá verze myšáka (kšiltovka, sluchátka), ale jsou mezi nimi i vystylovaní frajírci v košilích a výjimečně i dívky. Hrají relativně dobře, jsou agresivní i blufuschopní. Pokud jich je u stolu více, měli byste si přesednout.

Proti většině slabých soupeřů, tedy většině soupeřů, je třeba mít na paměti dvě věci:

1) Sledují spíše absolutní velikost sázky než její poměr k potu. Vyplývá z toho, že je s dobrými handami nutno žebrat (zaplatí vám např. 30, ale 60 ne, ať je pot téměř jaký chce) a že většinou můžete vidět další kartu levně. Tři barely mohou často proběhnout ve stylu 15 do 50, turn 20, river 25.

2) Betfold se vyplatí. Soupeři mají tendence doplácet a raisují jen monstery. Tzn. můžete slabě valuebetovat i středně silné ruce a bez problému na raise pokládat i ty silnější. Funguje také jako blokbet, když dáte 1/3 potu, dostane jen call i v případě, kdy by soupeř při checku vsadil třeba 3/4.

Cashku jsme díky získaných zkušenostem ke konci výletu už dost likvidovali. Pro příště bych se jí na úkor dlouhých, variančních drahých turnajů věnoval více. Také by bylo možné sehnat výrazně levnější ubytování. Doporučuji se poohlédnout na místě spíše než online.

Zvláštní ocenění si zaslouží KK za turnajovou trefu a Dan za neuvěřitelné ready na cashce.

Vydělali jsme si téměř tolik, aby se celý výlet zaplatil. Bavili jsme se a získali nějakou tu zkušenost. Cíl splněn.

II.

Rozdíl mezi slovy venom a poison jsem se dozvěděl až při návštěvě žraločího akvária. Venom musí být do těla vpraven bodnutím či kousnutím, zatímco poison je k otravě třeba zkonzumovat. Pohled na mečouny, perutýny a spoustu další havěti jsem si užil nad očekávání.

V posilovně jsem zas zjistil, že si lze nechat zvětšit nejen prsa, ale i prdel. Mé dojmy nejlépe ilustruje nesmrtelný citát Václava Klause: To je žánr a žánr já respektuju.

Co se týče žánru pokerového, snažili jsme se navázat na KKčkův turnajový úspěch. Začalo to docela slibně. Do pondělního 125 usd turnaje jsme s Honzou zaregistrovali až na ke konci late regu. Zbývalo 56 hráčů a měli jsme k dispozici jen 30 blindů. Přesto jsme se oba dostali až do top4, a to jsme na finálovém stole rozhodně neměli štěstí. V top5 byl jediný Američan, k tomu Slovinec, Srb a my dva.

Zajímavá situace přišla, když na mě KK ze smallu pushnul asi 11 blindů. Na BB jsem držel A6. Proti jinému rozumnému hráči by to byl snadný call, ale chtěl jsem, abychom oba zůstali ve hře, a tak jsem složil.

Říká se tomu soft play a není to zcela v souladu s pravidly. Zároveň je to běžná věc, že spolu přátelé nehrají stejně jako náhodní soupeři tuší každý. Pokud by KK sázel právě proto, že předpokládal, že mu vše složím, šlo by o chip dumping – přímou spolupráci a podvod. Soft play je individuální akce, a proto s ní takový problém nemám (KK měl A5 a nejspíš bychom splitli).

Přehrát soupeře se nezdálo až tak obtížné, větší potíž znamenala variance, kterou lze jazykem běžných lidí zjednodušeně nazvat náhoda. Z příštích dvou turnajů jsem vypadl v allinech, při kterých jsem měl osmdesáti a devadesátiprocentní šanci na výhru. V druhém případě to bylo prakticky o final table. Nechutný.

Štěstí nám nepřálo ani při dalších turnajových pokusech. V prvním dnu 100 000 guaranteed jsme s Lukášem vydrželi 10 hodin, abychom oba vypadli těsně před postupem a hodnocenými místy. Navzdory vysokému vstupnému zkušenosti nelituji. Opět se potvrdilo, že pro úspěch ve větším turnaji je nutné mít trochu štěstí a jen blufování nestačí. S výkonem jsem byl víceméně spokojený, výborně jsem se bavil a snad se i něco naučil.

Krátce před vyřazením jsem byl svědkem momentu, který mě zanechal v příjemném úžasu. Ob místo ode mě seděl alespoň sedmdesátiletý děda se šlachovitýma rukama a kšiltovkou American by birth, Marine by choice.  Místo vyřazeného soupeře si mezi nás přisedl plešatý čtyřicátník, který se s dědou brzy rozpovídal o tom v jakých letech a kde sloužili. I když si na vojáky moc nepotrpím, byli mi oba sympatičtí.

Hráč na první pozici vsadil svých posledních devět blindů a soupeři skládali až ke small blindu, kde seděl mladší z mariňáků. Krátce se zamyslel a také poslal allin. Asi sedmadvacet blindů, tou dobou pěkný stack. Děda na big blindu měl ještě o několik blindů více, ale zjevně nevěděl jak s nimi naložit. 

I shouldn`t have even look at those cards. Trápil se. This is a though one. Time out. Prohlásil a posunul se na židli dál od stolu. Why am I even thinking about this. It is a snap call. Protiřečil si. But I have this bad feeling. Really bad feeling. Po další odmlce se konečně rozhodl. I`ll fight another day. Na stůl odhodil dva krále. Kolega pozvedl obočí a ukázal esa.

Byl to snap call. Pokud si mě nenajde bůh nebo senilita, těžko kdy budu podobného foldu sám schopen. O to tajemnější mi situace připadala. Opravdu intuice stojí jen na zkušenosti?

Esa byly součástí range (množiny karet, které může v danou chvíli držet) mladšího mariňáka, a tak dědův fold v malé části případů (když má kolega esa a ne třeba AJ nebo 99) bude působit mistrně a v těch ostatních idiotsky. Řekl by skeptik. Samozřejmě.

Tou dobou už byl v kasinu i KK, který sobotní část turnaje nehrál. Když jsem při téměř poledním probuzením uviděl skrz pouze přivřené dveře pokoje rozsvícené světlo, čekal jsem podobný vývoj.

Předešlý večer si ke stolu objednal pár bílých rusáků, kteří ho přiměli, aby se spolu s Danem vypravil k nechvalně známému kolu štěstí. Hladina alkoholu v krvi se zvyšovala, stejně jako sázky. Číšnice zanedlouho odmítla Danovi vydat další Jameson, a to nevěděla ani o škrcení, které Honzovi brzy nasadí a co hůř, ani že se skamarádí s Hispánci.

Jose s Pedrem se nabídli, že kluky od zavezou z kasina do klubu. Dan nadšeně souhlasil a KK usoudil, že by ho neměl nechávat samotného. U klubu se ukázalo, že Danovi motorické schopnosti klesly pod přijatelnou úroveň, a tak se jelo domů. Kluci opálený zastavili na benzínce a žádali si uhradit plnou nádrž. Dan na Honzu křičel, že je to zlodějská sazba a nemá jim dávat více, než by si řekl taxikář. Než začal zvracet.

KK by byl požadovaných třicet dolarů zaplatil rád, byl to přece jen trochu trapas. Nedostal k tomu však příležitost. Pedro mu vytrhnul peněženku z ruky, naskočil do auta a José dupnul na plyn. A to se Honzovi ten večer na cashce dařilo. Policie má k dispozici nahrávku pachatelů z kasina, tak se třeba zadaří.

Danovy alotria tím nekončili, o pár dnů později se vydal na Britney. Opravdu. Prý to byla šou a nikdo se jí nemůže divit, že zpívá na playback, když toho musí tolik odtancovat.

Je mu však nutno přiznat, že svoje poklesky vydatně kompenzuje skvělými výkony na cashce. Nejde prohrát, jak říká. Je to rebel a také příležitostný mistr nezamýšleného humoru.

Ve Venetian se hrál turnaj s několika MMA zápasníky včetně Cormierho, Weidmana či Belforta. Byl bych si zahrál, ale zjistil jsem to pozdě. Dan se vydal lovit fotky. Prý by rád odchytil Lukea Rockholda, páč je to skiller a krasavec. Chválil Briana Stanna. Byl velice milý, jen na fotku přitáhnul neznámého teammatea. Neznáš ho třeba? Jn, byl to starej dobrej Rockhold :)

Mezi kolem štěstí a Britney jsme se vydali na výlet do Grand Canyonu. Překvapilo mě, že v USA plném nesmyslně samozřejmých upozornění nemají nad propastmi zábradlí. Závrať brzy nahradil příjemný adrenalin high. Zážitek.

Kritiku si zaslouží snad jen vyhlídka s prosklenou podlahou za 30 usd. Něco navíc tam uvidí jen ti, co se bojí k okraji. Stejně jako většina ostatních návštěvníků jsme se nebáli ani cedule cesta uzavřena a vyškrábali se nejvyšší pahorek v dohledu, čemuž se podivoval níže stojící hlídač. Pořídili jsme spoustu pěkných fotek, jen vypadají všechny stejně, tak si nejsem jistý, kdy se je někdo odhodlá roztřídit.

Za zmínku stojí ještě pár veselých rozhovorů od stolů. Přisednuvší si děda se mě ptal na takovou tu klasiku, odkud jsem, co dělám ve Vegas atd. Pak ukázal na nakrátko ostříhanou dívku u vedlejšího stolu, prý jde o boxerskou šampionku. Děda lituje každého chlapa, co jí v noci přepadne. Kolik váží, zeptal jsem se. Bylo znát, že děda neví, kam mířím, a tak jsem si odpověděl sám. Sto dvacet liber, možná. Když na vás má někdo osmdesát liber navrch, skilly moc nepomůžou. Svalnatý černoch, sedící z druhé strany, pokýval.

Jindy si na protější stranu přisedl asi pětatřicetiletý chlapík v dresu Denver Broncos. Trochu připomínal vousáče z Hangoveru. Co tě sem přívádí, zeptala se ho moje ukecaná sousedka. 
Je to dlouhej příběh, obsahující liliputána, gumovou rukavici a spousta věcí, co nechceš slyšet.
A nějakej kokain?
Kéž by, měl bych si to čím omluvit.
Škoda, na příběhy bez těžkýho fetování nejsem zvědavá :)

Vousáč ještě pár hlášek přidal:

Your stack is even shorter than my penis and that si quite a feat.

You are leaving already? We have just started, I´m not even naked yet.

Snad ještě taky nekončíme, za chvíli nás čekají Diaz se Silvou na UFC.

I.

Právě před týdnem jsme přistáli v Las Vegas. Cílem výpravy tvořené mou maličkostí, Danem Krutilem, Lukášem Vozdeckým a dvojníkem jakéhosi Eda Sheerana je množit chipy, vidět něco zajímavého, dobře se bavit a přitom se udržet v přijatelné fyzické i psychické kondici.

První prověrka našeho ambiciózního plánu přišla už během přepravy. Na trase Brno-Vídeň-Amsterdam-Minneapolis-Vegas jsme strávili lehce přes čtyřiadvacet hodin, většina z nich proběhla poklidně. Zvolna jsme prošli i branou na Minneapolisském letišti. Dan se výjimečně držel zpátky, jeho gestikulace zpoza brány nás znervóznila jen mírně. Alespoň než jsme si všimli, že ostatní cestující v rukou drží kufry a jiná objemná zavazadla.

Ukázalo se, že po vstupu do USA je třeba všechna zavazadla nechat znovu zkontrolovat a naše leží někde za neprostupnou branou. Seschlá úřednice nás bez zájmu vyfakovala s tím, že na nápravu není dost času a se zavazadly se ve Vegas možná potkáme a možná ne. Naštěstí se nás ujmul laskavý a o něco méně seschlý Číňan, který nás díky proradnosti vlastní Asiatům a benevolenci místních celníků propašoval zpět k našim kufrům. Pak už jen tradiční rentgen a osahávačka od NSA, poklus k právě se zavírající bráně a mohli jsme se těšit na sprchu a postel. A taky na Vegas.

Vyzvedli jsme zapůjčené auto a vyrazili do našeho obydlí. Teplý dojem ze slova apartmán podtrhuje koberec, který má ještě delší chlupy než KK, se kterým jsem prvních pár dní sdílel lože (jsme čtyři a máme jen tři ložnice, teplá party proto rotuje). Lože bylo jediným a naprosto dostačujícím programem čtvrtečního večera.

Pátek jsme věnovali nákupu zásob ve Walmartu, procházce a samozřejmě hraní. Já s KK jsme se posadili k třísetdolarovým stolům ve Wynnu, zatímco Lukáš s Danem hráli ve Venetian. Soupeři byli velice přijatelní a karty docela chodily, takže se mi brzy podařilo získat pozici nejagresivnějšího hráče u stolu a znepříjemňoval jsem limperům jednu handu za druhou. Honzovi karty nechodily dobře, měl pozici ob místo za mnou a k tomu ho trápil jet lag. Příliš si nezahrál. Už kolem půlnoci jsme s pár set dolary navíc jeli unavení domů. Co si budem povídat, bez trefeného straightu by to tak veselé nebylo.

Dle Danovy sms se soupeři zdáli slabý i zbytku výpravy a některé z nich dokonce bylo možné považovat za milfky. Asi do tří jsem se kochal stoupající cenou karet na modu (magic online) a čekal na Dana s Lukášem. Asi se jim zvlášť daří. Říkal jsem si, když jsem usínal.

Během noci jsem stejně jako při několika dalších několikrát vzbudil, a tak jsem zaznamenal KKčkovu ranní procházku do koupelny stejně jako Danovo typické „zdar cype“.

Ukázalo se, že si Dan v kantýně kasina pořídil pivko za 8 doláčů, aby při příchodu ke stolu vypadal jako casuál. Když zjistil, že si stejné pivo může u stolu dopřávat bez poplatku, rozhodl se svou image podpořit ještě dvanáctkrát. Věřím, že na milfky udělal dobrý dojem, jen jim přitom nemusel předávat žetony.

Pozitivní očekávání dostala malou trhlinu a překvapivě sešlo i s domluvené ranní (polední) návštěvy fitka. Zacvičil jsem si tedy sám a bdící části výpravy pak připravil má oblíbená vajíčka se slaninou, zelím a avokádem.

Dobrý pocit mi vydržel až do chvíle, kdy jsem ve 200 rebuy turnaji během 2h vypálil 500 usd. Většinu z nich sice s králi proti esům, ale to mi náladu nezachránilo. Lukáš brzy skončil podobně a museli jsme spoléhat na Honzu. Během spoléhání dorazil i kající se Dan a znovu jsme se pustili do cashky.

Byl jsem asi 400 plus, pak jsem se propadl až do záporu, ale po půlnoci jsem se rozhodl ještě hoďku hrát a odnesla to sestřička v důchodu. Nice. Vypadalo to, že KK mé vyhrané stodolarovky promění v drobné, a tak jsem šel fandit. Lukáš s Danem se už chvíli drželi stejného plánu.

Byl to příjemný pohled. Už to nebyl unavený, milý KK od včerejšího stolu cashky. Vrátil se mu jeho obvyklý nadřazený výraz a soupeři padali jak na Fidelově mítinku. Začínali jsme spekulovat, jestli bude lepší skončit třetí nebo čtvrtý (Za 4. Místo bylo samozřejmě méně peněz, ale odměna pro 3. se přehoupla přes 5000 usd a bylo ji proto nutné zdanit. 4. Místo vycházelo jako těsně lepší, později jsem díky tomu vyhrál nad Danem oběd.).

KK pokračoval ve skvělém výkonu a skutečně se dostal mezi tři poslední hráče. Bohužel jako shortstack, a tak se zdálo, že se „obavy“ naplní. Soupeři byli dobří. Sympatický vousatý Američan asi v našem věku, o kterém Honza prohlásil, že „neskutečně tuší“. Měl asi dvojnásobek čipů než KK. Nad zbytkem si chrochtal korpulentní (v evropském slova smyslu) postarší Ital, kterého jsme později spatřili u stolů s blindy 40/80. Během hry se rozvaloval na několika židlích, nechával se masírovat a popichoval soupeře. KK si popichování líbit nenechal, a když přečkal víceméně standardní střety AT vs AJ a A8 vs A9, bylo vše v pořádku J

V závěru turnaje měl Ital mírný náskok na Američana a ani Honzův stack nebyl zanedbatelný. Blížila se pátá hodina ráno, hrálo se přes šestnáct hodin. Hráči se proto rozhodli pro deal (rozdělení cen), ze kterého si KK odnesl krásných 8500 usd před zdaněním.

V neděli jsme si přispali a v rámci regenerace se zaregistrovali v nonstop posilce, kde se legitimujete otiskem prstu. Vstup 25 usd nepotěšil, ale o to víc překvapila měsíční permanentka za 75. Sauna a vířivka v ceně, snad tu budeme často. Posilka sousedí s all you can eat suši barem, který jsme nemohli nenavštívit. Když jsme na jídelní karty zaškrtávali naše preference, objevila se u našeho stolu malá holčička. Chtěla se vyfotit se šampionem, ale nikoli z pokerových důvodů. Prý vypadá jako Ed Sheeran, Lukášův oblíbený zpěvák.

All you can eat tu nefunguje jako u nás, žádný pás. Dvakrát zaškrtnete objednávku v menu a je to. Při té první jsme proto nešetřili. Vyděšený výraz čísnice nám napověděl, že až příliš. Jedna čárka totiž nebyla za dva kousky, jak jsme předpokládali, ale za osm. Slečna se nabídla, že nám objednávku rozumně upraví.

Brzy se na stole objevoval jeden talíř za druhým. Krom přeplácaných rolek, které kamarád trefně nazývá „suši pro bílý“ (a výjimečně to nemyslí pozitivně), jsem s nimi válčil statečně. Už jsme to pomalu chtěli vzdávat, ale pak jsme zaznamenali nápis, že nedojedené kousky se přičítají k účtu. J Protože jsem snědl dobrou polovinu objednávky, naznačil jsem klukům, že by se měli snažit. Následoval typický spor o tom, zdali je můj postoj morálně ospravedlnitelný a po něm úspěšný boj se zbylými kousky. Druhá objednávka obsahovala jedinou porci zmrzliny, na které jsem si pochutnal.

Po vytrávení jsme se prošli městem. Hroznej kýč a přesto působivé. Palmy, neony, hazard, erotika, jídlo, pop. Nepřeberné množství billboardů, kasin, restaurací, stripclubů i dalších podniků. Na ulicích se vám snaží vizitku vecpat kdekdo, včetně dívek oblečených pouze do třásní na bradavkách a obtloustlé babičky v mikině „orgasmic clinic“.

Také velká část neprofesionálů dodržuje podivuhodný dresscode. Muži nosí obleky a ženy velice krátké šaty, často doplněné o umělá prsa. Když se číšnice nahne pro spadlou skleničku, člověk by skoro váhal, zdali zírat nebo klopit oči. Skoro. Na chodbě jsme potkali mírně rozložitou dívku, která se do svých růžových šatiček prostě nemohla vejít. Komplet doplňovaly síťované punčochy. Ptal jsem se kluků, jaká je šance, že není děvka. Nebyla. Šlo o přítelkyni jednoho z hráčů, kravaťáků. I v případech decentnější volby garderoby bývá na co koukat. Střídají se tu krásky všech ras. Nejvíce cením vliv Mexika a Afriky, zejména pak pokud má namířeno stejným směrem jako já J

Party atmosféra by se dala krájet a téměř každý je v povznesené nebo alespoň veselé náladě. Je znát, že se sem jezdí za zábavou. My se však znovu přesouváme ke stolům. Grind je grind.