I.

Právě před týdnem jsme přistáli v Las Vegas. Cílem výpravy tvořené mou maličkostí, Danem Krutilem, Lukášem Vozdeckým a dvojníkem jakéhosi Eda Sheerana je množit chipy, vidět něco zajímavého, dobře se bavit a přitom se udržet v přijatelné fyzické i psychické kondici.

První prověrka našeho ambiciózního plánu přišla už během přepravy. Na trase Brno-Vídeň-Amsterdam-Minneapolis-Vegas jsme strávili lehce přes čtyřiadvacet hodin, většina z nich proběhla poklidně. Zvolna jsme prošli i branou na Minneapolisském letišti. Dan se výjimečně držel zpátky, jeho gestikulace zpoza brány nás znervóznila jen mírně. Alespoň než jsme si všimli, že ostatní cestující v rukou drží kufry a jiná objemná zavazadla.

Ukázalo se, že po vstupu do USA je třeba všechna zavazadla nechat znovu zkontrolovat a naše leží někde za neprostupnou branou. Seschlá úřednice nás bez zájmu vyfakovala s tím, že na nápravu není dost času a se zavazadly se ve Vegas možná potkáme a možná ne. Naštěstí se nás ujmul laskavý a o něco méně seschlý Číňan, který nás díky proradnosti vlastní Asiatům a benevolenci místních celníků propašoval zpět k našim kufrům. Pak už jen tradiční rentgen a osahávačka od NSA, poklus k právě se zavírající bráně a mohli jsme se těšit na sprchu a postel. A taky na Vegas.

Vyzvedli jsme zapůjčené auto a vyrazili do našeho obydlí. Teplý dojem ze slova apartmán podtrhuje koberec, který má ještě delší chlupy než KK, se kterým jsem prvních pár dní sdílel lože (jsme čtyři a máme jen tři ložnice, teplá party proto rotuje). Lože bylo jediným a naprosto dostačujícím programem čtvrtečního večera.

Pátek jsme věnovali nákupu zásob ve Walmartu, procházce a samozřejmě hraní. Já s KK jsme se posadili k třísetdolarovým stolům ve Wynnu, zatímco Lukáš s Danem hráli ve Venetian. Soupeři byli velice přijatelní a karty docela chodily, takže se mi brzy podařilo získat pozici nejagresivnějšího hráče u stolu a znepříjemňoval jsem limperům jednu handu za druhou. Honzovi karty nechodily dobře, měl pozici ob místo za mnou a k tomu ho trápil jet lag. Příliš si nezahrál. Už kolem půlnoci jsme s pár set dolary navíc jeli unavení domů. Co si budem povídat, bez trefeného straightu by to tak veselé nebylo.

Dle Danovy sms se soupeři zdáli slabý i zbytku výpravy a některé z nich dokonce bylo možné považovat za milfky. Asi do tří jsem se kochal stoupající cenou karet na modu (magic online) a čekal na Dana s Lukášem. Asi se jim zvlášť daří. Říkal jsem si, když jsem usínal.

Během noci jsem stejně jako při několika dalších několikrát vzbudil, a tak jsem zaznamenal KKčkovu ranní procházku do koupelny stejně jako Danovo typické „zdar cype“.

Ukázalo se, že si Dan v kantýně kasina pořídil pivko za 8 doláčů, aby při příchodu ke stolu vypadal jako casuál. Když zjistil, že si stejné pivo může u stolu dopřávat bez poplatku, rozhodl se svou image podpořit ještě dvanáctkrát. Věřím, že na milfky udělal dobrý dojem, jen jim přitom nemusel předávat žetony.

Pozitivní očekávání dostala malou trhlinu a překvapivě sešlo i s domluvené ranní (polední) návštěvy fitka. Zacvičil jsem si tedy sám a bdící části výpravy pak připravil má oblíbená vajíčka se slaninou, zelím a avokádem.

Dobrý pocit mi vydržel až do chvíle, kdy jsem ve 200 rebuy turnaji během 2h vypálil 500 usd. Většinu z nich sice s králi proti esům, ale to mi náladu nezachránilo. Lukáš brzy skončil podobně a museli jsme spoléhat na Honzu. Během spoléhání dorazil i kající se Dan a znovu jsme se pustili do cashky.

Byl jsem asi 400 plus, pak jsem se propadl až do záporu, ale po půlnoci jsem se rozhodl ještě hoďku hrát a odnesla to sestřička v důchodu. Nice. Vypadalo to, že KK mé vyhrané stodolarovky promění v drobné, a tak jsem šel fandit. Lukáš s Danem se už chvíli drželi stejného plánu.

Byl to příjemný pohled. Už to nebyl unavený, milý KK od včerejšího stolu cashky. Vrátil se mu jeho obvyklý nadřazený výraz a soupeři padali jak na Fidelově mítinku. Začínali jsme spekulovat, jestli bude lepší skončit třetí nebo čtvrtý (Za 4. Místo bylo samozřejmě méně peněz, ale odměna pro 3. se přehoupla přes 5000 usd a bylo ji proto nutné zdanit. 4. Místo vycházelo jako těsně lepší, později jsem díky tomu vyhrál nad Danem oběd.).

KK pokračoval ve skvělém výkonu a skutečně se dostal mezi tři poslední hráče. Bohužel jako shortstack, a tak se zdálo, že se „obavy“ naplní. Soupeři byli dobří. Sympatický vousatý Američan asi v našem věku, o kterém Honza prohlásil, že „neskutečně tuší“. Měl asi dvojnásobek čipů než KK. Nad zbytkem si chrochtal korpulentní (v evropském slova smyslu) postarší Ital, kterého jsme později spatřili u stolů s blindy 40/80. Během hry se rozvaloval na několika židlích, nechával se masírovat a popichoval soupeře. KK si popichování líbit nenechal, a když přečkal víceméně standardní střety AT vs AJ a A8 vs A9, bylo vše v pořádku J

V závěru turnaje měl Ital mírný náskok na Američana a ani Honzův stack nebyl zanedbatelný. Blížila se pátá hodina ráno, hrálo se přes šestnáct hodin. Hráči se proto rozhodli pro deal (rozdělení cen), ze kterého si KK odnesl krásných 8500 usd před zdaněním.

V neděli jsme si přispali a v rámci regenerace se zaregistrovali v nonstop posilce, kde se legitimujete otiskem prstu. Vstup 25 usd nepotěšil, ale o to víc překvapila měsíční permanentka za 75. Sauna a vířivka v ceně, snad tu budeme často. Posilka sousedí s all you can eat suši barem, který jsme nemohli nenavštívit. Když jsme na jídelní karty zaškrtávali naše preference, objevila se u našeho stolu malá holčička. Chtěla se vyfotit se šampionem, ale nikoli z pokerových důvodů. Prý vypadá jako Ed Sheeran, Lukášův oblíbený zpěvák.

All you can eat tu nefunguje jako u nás, žádný pás. Dvakrát zaškrtnete objednávku v menu a je to. Při té první jsme proto nešetřili. Vyděšený výraz čísnice nám napověděl, že až příliš. Jedna čárka totiž nebyla za dva kousky, jak jsme předpokládali, ale za osm. Slečna se nabídla, že nám objednávku rozumně upraví.

Brzy se na stole objevoval jeden talíř za druhým. Krom přeplácaných rolek, které kamarád trefně nazývá „suši pro bílý“ (a výjimečně to nemyslí pozitivně), jsem s nimi válčil statečně. Už jsme to pomalu chtěli vzdávat, ale pak jsme zaznamenali nápis, že nedojedené kousky se přičítají k účtu. J Protože jsem snědl dobrou polovinu objednávky, naznačil jsem klukům, že by se měli snažit. Následoval typický spor o tom, zdali je můj postoj morálně ospravedlnitelný a po něm úspěšný boj se zbylými kousky. Druhá objednávka obsahovala jedinou porci zmrzliny, na které jsem si pochutnal.

Po vytrávení jsme se prošli městem. Hroznej kýč a přesto působivé. Palmy, neony, hazard, erotika, jídlo, pop. Nepřeberné množství billboardů, kasin, restaurací, stripclubů i dalších podniků. Na ulicích se vám snaží vizitku vecpat kdekdo, včetně dívek oblečených pouze do třásní na bradavkách a obtloustlé babičky v mikině „orgasmic clinic“.

Také velká část neprofesionálů dodržuje podivuhodný dresscode. Muži nosí obleky a ženy velice krátké šaty, často doplněné o umělá prsa. Když se číšnice nahne pro spadlou skleničku, člověk by skoro váhal, zdali zírat nebo klopit oči. Skoro. Na chodbě jsme potkali mírně rozložitou dívku, která se do svých růžových šatiček prostě nemohla vejít. Komplet doplňovaly síťované punčochy. Ptal jsem se kluků, jaká je šance, že není děvka. Nebyla. Šlo o přítelkyni jednoho z hráčů, kravaťáků. I v případech decentnější volby garderoby bývá na co koukat. Střídají se tu krásky všech ras. Nejvíce cením vliv Mexika a Afriky, zejména pak pokud má namířeno stejným směrem jako já J

Party atmosféra by se dala krájet a téměř každý je v povznesené nebo alespoň veselé náladě. Je znát, že se sem jezdí za zábavou. My se však znovu přesouváme ke stolům. Grind je grind.