II.

Rozdíl mezi slovy venom a poison jsem se dozvěděl až při návštěvě žraločího akvária. Venom musí být do těla vpraven bodnutím či kousnutím, zatímco poison je k otravě třeba zkonzumovat. Pohled na mečouny, perutýny a spoustu další havěti jsem si užil nad očekávání.

V posilovně jsem zas zjistil, že si lze nechat zvětšit nejen prsa, ale i prdel. Mé dojmy nejlépe ilustruje nesmrtelný citát Václava Klause: To je žánr a žánr já respektuju.

Co se týče žánru pokerového, snažili jsme se navázat na KKčkův turnajový úspěch. Začalo to docela slibně. Do pondělního 125 usd turnaje jsme s Honzou zaregistrovali až na ke konci late regu. Zbývalo 56 hráčů a měli jsme k dispozici jen 30 blindů. Přesto jsme se oba dostali až do top4, a to jsme na finálovém stole rozhodně neměli štěstí. V top5 byl jediný Američan, k tomu Slovinec, Srb a my dva.

Zajímavá situace přišla, když na mě KK ze smallu pushnul asi 11 blindů. Na BB jsem držel A6. Proti jinému rozumnému hráči by to byl snadný call, ale chtěl jsem, abychom oba zůstali ve hře, a tak jsem složil.

Říká se tomu soft play a není to zcela v souladu s pravidly. Zároveň je to běžná věc, že spolu přátelé nehrají stejně jako náhodní soupeři tuší každý. Pokud by KK sázel právě proto, že předpokládal, že mu vše složím, šlo by o chip dumping – přímou spolupráci a podvod. Soft play je individuální akce, a proto s ní takový problém nemám (KK měl A5 a nejspíš bychom splitli).

Přehrát soupeře se nezdálo až tak obtížné, větší potíž znamenala variance, kterou lze jazykem běžných lidí zjednodušeně nazvat náhoda. Z příštích dvou turnajů jsem vypadl v allinech, při kterých jsem měl osmdesáti a devadesátiprocentní šanci na výhru. V druhém případě to bylo prakticky o final table. Nechutný.

Štěstí nám nepřálo ani při dalších turnajových pokusech. V prvním dnu 100 000 guaranteed jsme s Lukášem vydrželi 10 hodin, abychom oba vypadli těsně před postupem a hodnocenými místy. Navzdory vysokému vstupnému zkušenosti nelituji. Opět se potvrdilo, že pro úspěch ve větším turnaji je nutné mít trochu štěstí a jen blufování nestačí. S výkonem jsem byl víceméně spokojený, výborně jsem se bavil a snad se i něco naučil.

Krátce před vyřazením jsem byl svědkem momentu, který mě zanechal v příjemném úžasu. Ob místo ode mě seděl alespoň sedmdesátiletý děda se šlachovitýma rukama a kšiltovkou American by birth, Marine by choice.  Místo vyřazeného soupeře si mezi nás přisedl plešatý čtyřicátník, který se s dědou brzy rozpovídal o tom v jakých letech a kde sloužili. I když si na vojáky moc nepotrpím, byli mi oba sympatičtí.

Hráč na první pozici vsadil svých posledních devět blindů a soupeři skládali až ke small blindu, kde seděl mladší z mariňáků. Krátce se zamyslel a také poslal allin. Asi sedmadvacet blindů, tou dobou pěkný stack. Děda na big blindu měl ještě o několik blindů více, ale zjevně nevěděl jak s nimi naložit. 

I shouldn`t have even look at those cards. Trápil se. This is a though one. Time out. Prohlásil a posunul se na židli dál od stolu. Why am I even thinking about this. It is a snap call. Protiřečil si. But I have this bad feeling. Really bad feeling. Po další odmlce se konečně rozhodl. I`ll fight another day. Na stůl odhodil dva krále. Kolega pozvedl obočí a ukázal esa.

Byl to snap call. Pokud si mě nenajde bůh nebo senilita, těžko kdy budu podobného foldu sám schopen. O to tajemnější mi situace připadala. Opravdu intuice stojí jen na zkušenosti?

Esa byly součástí range (množiny karet, které může v danou chvíli držet) mladšího mariňáka, a tak dědův fold v malé části případů (když má kolega esa a ne třeba AJ nebo 99) bude působit mistrně a v těch ostatních idiotsky. Řekl by skeptik. Samozřejmě.

Tou dobou už byl v kasinu i KK, který sobotní část turnaje nehrál. Když jsem při téměř poledním probuzením uviděl skrz pouze přivřené dveře pokoje rozsvícené světlo, čekal jsem podobný vývoj.

Předešlý večer si ke stolu objednal pár bílých rusáků, kteří ho přiměli, aby se spolu s Danem vypravil k nechvalně známému kolu štěstí. Hladina alkoholu v krvi se zvyšovala, stejně jako sázky. Číšnice zanedlouho odmítla Danovi vydat další Jameson, a to nevěděla ani o škrcení, které Honzovi brzy nasadí a co hůř, ani že se skamarádí s Hispánci.

Jose s Pedrem se nabídli, že kluky od zavezou z kasina do klubu. Dan nadšeně souhlasil a KK usoudil, že by ho neměl nechávat samotného. U klubu se ukázalo, že Danovi motorické schopnosti klesly pod přijatelnou úroveň, a tak se jelo domů. Kluci opálený zastavili na benzínce a žádali si uhradit plnou nádrž. Dan na Honzu křičel, že je to zlodějská sazba a nemá jim dávat více, než by si řekl taxikář. Než začal zvracet.

KK by byl požadovaných třicet dolarů zaplatil rád, byl to přece jen trochu trapas. Nedostal k tomu však příležitost. Pedro mu vytrhnul peněženku z ruky, naskočil do auta a José dupnul na plyn. A to se Honzovi ten večer na cashce dařilo. Policie má k dispozici nahrávku pachatelů z kasina, tak se třeba zadaří.

Danovy alotria tím nekončili, o pár dnů později se vydal na Britney. Opravdu. Prý to byla šou a nikdo se jí nemůže divit, že zpívá na playback, když toho musí tolik odtancovat.

Je mu však nutno přiznat, že svoje poklesky vydatně kompenzuje skvělými výkony na cashce. Nejde prohrát, jak říká. Je to rebel a také příležitostný mistr nezamýšleného humoru.

Ve Venetian se hrál turnaj s několika MMA zápasníky včetně Cormierho, Weidmana či Belforta. Byl bych si zahrál, ale zjistil jsem to pozdě. Dan se vydal lovit fotky. Prý by rád odchytil Lukea Rockholda, páč je to skiller a krasavec. Chválil Briana Stanna. Byl velice milý, jen na fotku přitáhnul neznámého teammatea. Neznáš ho třeba? Jn, byl to starej dobrej Rockhold :)

Mezi kolem štěstí a Britney jsme se vydali na výlet do Grand Canyonu. Překvapilo mě, že v USA plném nesmyslně samozřejmých upozornění nemají nad propastmi zábradlí. Závrať brzy nahradil příjemný adrenalin high. Zážitek.

Kritiku si zaslouží snad jen vyhlídka s prosklenou podlahou za 30 usd. Něco navíc tam uvidí jen ti, co se bojí k okraji. Stejně jako většina ostatních návštěvníků jsme se nebáli ani cedule cesta uzavřena a vyškrábali se nejvyšší pahorek v dohledu, čemuž se podivoval níže stojící hlídač. Pořídili jsme spoustu pěkných fotek, jen vypadají všechny stejně, tak si nejsem jistý, kdy se je někdo odhodlá roztřídit.

Za zmínku stojí ještě pár veselých rozhovorů od stolů. Přisednuvší si děda se mě ptal na takovou tu klasiku, odkud jsem, co dělám ve Vegas atd. Pak ukázal na nakrátko ostříhanou dívku u vedlejšího stolu, prý jde o boxerskou šampionku. Děda lituje každého chlapa, co jí v noci přepadne. Kolik váží, zeptal jsem se. Bylo znát, že děda neví, kam mířím, a tak jsem si odpověděl sám. Sto dvacet liber, možná. Když na vás má někdo osmdesát liber navrch, skilly moc nepomůžou. Svalnatý černoch, sedící z druhé strany, pokýval.

Jindy si na protější stranu přisedl asi pětatřicetiletý chlapík v dresu Denver Broncos. Trochu připomínal vousáče z Hangoveru. Co tě sem přívádí, zeptala se ho moje ukecaná sousedka. 
Je to dlouhej příběh, obsahující liliputána, gumovou rukavici a spousta věcí, co nechceš slyšet.
A nějakej kokain?
Kéž by, měl bych si to čím omluvit.
Škoda, na příběhy bez těžkýho fetování nejsem zvědavá :)

Vousáč ještě pár hlášek přidal:

Your stack is even shorter than my penis and that si quite a feat.

You are leaving already? We have just started, I´m not even naked yet.

Snad ještě taky nekončíme, za chvíli nás čekají Diaz se Silvou na UFC.