úterý 10. února 2015

III. (závěr)

Třetí a poslední zprávu z gamblerské cesty píšu z pohodlí domova, kde zpravidla nic nebliká a kde není nutné sedět u jediného stolu. Bylo to fajn, ale domů jsem se těšil. I když se k realitě jako vždycky chovám jenom platonicky, neměl bych ji zanedbávat. Kromě toho jsem ve Vegas nebyl naposled.

UFC ve mě zanechalo mírně rozporuplné dojmy. Přestože jsme měli jedny z levnějších lístků, do klece bylo vidět docela dobře. Ne však tak dobře jako na obří obrazovky rozmístěné po aréně. Naprostá většina diváků tak platí za zápasy naživo, ale sleduje je zprostředkovaně. Alespoň atmosféra zůstává originální.

V hledišti měli díky návratu Andersona Silvy převahu Brazilci (MMA je v Brazílii jedním z vůbec nejpopulárnějších sportů), a tak jsme si mohli užít poslechu chorálů jako je "Uh, vai morrer!" (Uh, zemřeš!). Na kartě bylo devět Brazilců a osm z nich slavilo vítězství. Více jich být ani nemohlo, takže fanoušci měli ke zpěvu dobré důvody.

Vyzdvihl bych Thalese Leitese, který mě potěšil jak arm-triangle chokem, předvedeným poté, co byl v prvním kole málem knockoutován, tak výběrem nástupní písně. Blížit se ke kleci za zvuku Marleyho Three Little Birds (Don`t worry about a thing, `Cause every little thing gonna be alright...) má něco do sebe.

Musím říct, že přihlouplé skandování mi bylo mnohem příjemnější než hlášky, o které se místní komici co chvíli potřebovali podělit. I když některé zápasy nebyly z nejzábavnějších, hesla jako "C`mon ladies! Let`s fight girls! You`re wasting everybody`s time!" mi připadala trapná. Zvlášť od tlouštíků v kravatě.

S main eventem se atmosféra v hledišti změnila. Už při nástupu zápasníků byla hala protkána světly fotoaparátů a samozřejmě na nohou. Dokonce i ringgirls se u klece stavěly na špičky, aby si vyfotily hvězdy MMA. Anderson měl celý pětadvacetiminutový zápas převahu, i když jen mírnou. O mou zábavu se však staral spíše můj oblíbený Nick Diaz (kdo by neměl rád huliče se sociální fobií).

Když menší Diaz tváří v tvář jednomu z nejlepších zápasníků historie spouštěl ruce, otáčel se a roztodivně provokoval, bouřil jsem. Nebylo to sice sportovní, ale zesměšňování soupeřů je typické právě pro Andersona a vtělení úsloví "dráždit kobru bosou nohou" se prostě nevidí každý den. Posuďte sami.

Anderson slavil po hororové zlomenině nohy úspěšný návrat, Diaz se navzdory předpokladům držel a pojistil si přízeň fanoušků. Všichni jsou vítězové, zdálo se.

Když jsem při poslední pokerové session zvedl k oči k jedné z okolních obrazovek, nepodařilo se mi zadržet smích. "Anderson Silva tested positive for anabolic steroids. Nick Diaz tested positive for marijuana metobolites."

Jestli se nepletu, věnovali jsme neděli pokeru, od kterého jsme si zbylé tři dny plánovali odpočinout. Cílem pondělní výpravy byla elektrárna Hoover Dam. Majestátní stavba v pěkném, ale už známém prostředí pouště a hor na hranici Nevady s Arizonou. Kluci byli spokojení a ani mně ji nevadilo vidět, jen bych kvůli tomu nemusel cestovat. Nemůžu být nadšen ze všeho.

Večer jsme se chystali shlédnout nějaké to vyšší umění, ale neuměle jsme se na tip zeptali gentlemana, co má na starost přidělování taxíků. "We just wanna drink beer, talk and watch the show. It doesn`t have to be too intense." Tak nějak se vyjádřil Lukáš. Byli nám doporučeny asi tři podniky, vybrali jsme si "Crazy Horse III". Záhy se ukázalo, že nejde o striptýz.

Kdepak, nešlo ani o bordel. Tzv. Gentlemen`s Club tu funguje odlišným způsobem. Zaplatíte vstup, dáte si drink a sotva se usadíte, sedí na vás spoře oděná dívka. V mém případě černoška s bičíkem. Samozřejmě je jak cukrkandl, potřebuje vás dostat do vhodné nálady. Za příplatek se o vás bude při tanci na klíně třít intenzivněji než dosud nebo se vám předvede na blízkém pódiu. Za výrazně vyšší příplatek si vás pak odvede dozadu, kde s vámi... nesouloží. Pouze se o vás tře, jak se jeden z nás přesvědčil. Sex prý není možný (volně přeloženo je výrazně dražší než asi 150 dolarů, které odvážlivec investoval).

Dává to smysl, o zákazníky není nouze a holky si vydělají desítky dolarů za hodinu i bez přímé prostituce, která je v Nevadě ilegální. Za ochotu nechat si podnik doporučit dostal každý z nás barový voucher v hodnotě dvaceti dolarů. Původně jsem pít nechtěl, a tak jsem začal kolou. Hádáte správně, stála právě dvacet dolarů. Dvojitá vodka s džusem pak dvacet jedna, zákazníka je třeba trochu popostrčit.

První parta holek nás opustila, a tak jsme se pustili do sdílení dojmů. Klábosení nám však znovu a znovu narušovaly další čety dívek. Snažili jsme se odolávat, ale když k vám ze zálohy tisknou vnady, není to žádná legrace. V zájmu zachování zbytku obsahů našich peněženek jsme se dali na ústup.

Požádali jsme taxikáře, ať nás hodí někam, kde si budeme moci dát pivko. Jen tak, bez dalších příležitostí. Vyhověl nám, ale do Pubu nás na rozdíl od kasín a Gentlemen`s Clubu bez pasu nepustili. Co už. Lednička je zásobovaná a zítra je taky den.

A nezačínal vůbec špatně. Vyrazili jsme k Stratosphere - 350m vysoké věži, na níž je umístěno několik pouťových atrakcí. Rotovali jsme nad hlubinou betonové džungle a byli vystřeleni na samotnou špičku věže, abychom při následném pádu vyzkoušeli krátký, ale omamný pocit beztíže. Znamenité.

Cestou zpět jsem si v obchodu se suvenýry pořídil pár magnetů s citáty (Happiness is nothing more than good health and a bad memory) a zasmál se u cedule, kterou místní žebrák lákal milodary. "My girlfriend is locked in a public bathroom. Need 50¢!" Legraci bych byl ocenil, ale viděl jsem ji skrz okénko auta. Zdálo se, že jsem autora potěšil alespoň svým smíchem.

Po odpoledních nákupech se kluci chystali na Cirque du Soleil. Nemám nic proti baletu ani artistům, každej jsme nějakej a jak říká James Cole, nejvíc nenáviděj ti, co to nejvíc chtěj. Jen bych se tam asi nudil, a tak jsem raději začal s balením kufru. Tušil jsem, že to nebude snadné.

S vypětím sil jsem do něj nacpal téměř vše potřebné a zbytek vyhodil. Uklidili jsme to nejnutnější a vyrazili směrem letiště. U odbavení mě čekalo nepříjemné překvapení, váhový limit pro zavazadla není dvacet pět, ale jen dvacet tři kg, a tak se musím kila zbavit. Lukáš byl naštěstí tak laskav, že mé tequilly vyměnil za jeho džíny a oba jsme se tak těsně vešli do limitu. Uf.

Cesta domů proběhla ve znamení praní špinavého prádla, Kunderovy Nesmrtelnosti a Breaking Bad. Zvlášť dvanáctihodonový let mezi Salt Lake City a Paříží jsem si užil. Přímo z vídeňského letiště jsem pak s minimem čekáním vyrazil se Student Agency do Prahy, kde jsem vystoupil deset minut od domova.


Pokerové shrnutí:

Turnaje i Cashka mají ve Vegas nižší úroveň než v ČR a jsou dobře porazitelné.

U stolu s třísetdolarovým buyinem bývá tak jeden celkem dobrý soupeř a v 125 dolarovém turnaji s desítkami hráčů jich také většinou nebude víc než několik. V těch dražších už ano, ale většina soupeřů zůstává slabá.

Na cashce je klíčové rozlišovat soupeře:

Myšák - Hraje málo rukou. Pokud jako několikátý nelimpuje, hraje (raiseuje) jen dobré handy. Téměř neblufuje, když vás postflop raisne, overpair zpravidla nestačí. Může být středního věku, ale i mladý s kšiltovkou a sluchátky.

Klidný důchodce/kyně - Preflop loose calluje, může mít leccos. Široce calluje i po flopu, na riveru vzdává. Neblufuje. Pokud vás raisne, overpair nestačí ani náhodou. Bez snahy o legraci by je bylo možné nazvat i jednoduše dopláceči. Platí však, že většina vegasských doplácečů je důchodového věku.

Žena - Příliš se neliší od klidného důchodce, s rozdílem že silné ruce preflop většinou silně betuje a ve velkých sázkách pokračuje i po flopu.

Kravaťák - Manažer, co se přišel odreagovat. Většinou nedoplácí preflop tak loose jako důchodce a postflop je schopný nesmyslných drahých blufů. O tom ten poker přece je... Hůře čitelný, ale výnosný soupeř. Na vyšším limitu už může být i nepříjemný.

Nevyzpytatelný děd - Typický kšiltovkou Harley Davidson, brýlemi s filtrem, plnovousem, hláškami a širokým úsměvem. Hraje podobně jako klidný důchodce, ale občas je schopný překvapivých blufů a proto je mnohem nepříjemnějším soupeřem.

Regular - Většinou podobného vzezření jako mladá verze myšáka (kšiltovka, sluchátka), ale jsou mezi nimi i vystylovaní frajírci v košilích a výjimečně i dívky. Hrají relativně dobře, jsou agresivní i blufuschopní. Pokud jich je u stolu více, měli byste si přesednout.

Proti většině slabých soupeřů, tedy většině soupeřů, je třeba mít na paměti dvě věci:

1) Sledují spíše absolutní velikost sázky než její poměr k potu. Vyplývá z toho, že je s dobrými handami nutno žebrat (zaplatí vám např. 30, ale 60 ne, ať je pot téměř jaký chce) a že většinou můžete vidět další kartu levně. Tři barely mohou často proběhnout ve stylu 15 do 50, turn 20, river 25.

2) Betfold se vyplatí. Soupeři mají tendence doplácet a raisují jen monstery. Tzn. můžete slabě valuebetovat i středně silné ruce a bez problému na raise pokládat i ty silnější. Funguje také jako blokbet, když dáte 1/3 potu, dostane jen call i v případě, kdy by soupeř při checku vsadil třeba 3/4.

Cashku jsme díky získaných zkušenostem ke konci výletu už dost likvidovali. Pro příště bych se jí na úkor dlouhých, variančních drahých turnajů věnoval více. Také by bylo možné sehnat výrazně levnější ubytování. Doporučuji se poohlédnout na místě spíše než online.

Zvláštní ocenění si zaslouží KK za turnajovou trefu a Dan za neuvěřitelné ready na cashce.

Vydělali jsme si téměř tolik, aby se celý výlet zaplatil. Bavili jsme se a získali nějakou tu zkušenost. Cíl splněn.






Žádné komentáře:

Okomentovat